5 klíčových momentů mé cesty

5 klíčových momentů mé cesty

Letos v únoru jsem zažil holotropní dýchání. Velmi zjednodušeně pro ty, kteří jej neznají, jde o navození rozšířených, nebo změněných stavů vědomí pouze pomocí vlastního dechu. Jeho „vynálezcem“ je profesor Stanislav Grof, který je světoznámým průkopníkem na poli psychiatrie, transpersonální psychologie a výzkumu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí, navozovaných psychedelickými látkami i rozličnými jinými metodami. Po skončení tohoto zážitku jsem se šel projít po nádherném okolí – louky, lesy, slunce, mraky, pozůstatky nelegální těžby vltavínů… a dělal si fotky. Nevím, jestli za to mohlo právě to dýchání, nebo bych stejné fotky nafotil i jindy, ale když jsem si fotky doma prohlížel, ozvalo se mi v hlavě „cvak“ a začalo mě z nich mrazit – ukazovaly totiž cestu, která mě zavedla tam, kde jsem dnes. Když jsem se tak na ně díval, definoval jsem 5 klíčových momentů mé životní cesty. Ať vás inspirují! 

 

#1 Nechoď rovně

Je jednoduché a pohodlné jít s ostatními, kráčet středem. Jenže uprostřed se také nic zajímavého neděje. Ty zajímavé momenty a zvraty přijdou zpravidla v době, kdy je nečekáte. Proto jsem začal kličkovat a nevyhýbal se zvratům. Dodnes si pamatuji svůj první zvrat – když mi končila smlouva v jednom zaměstnání, tak jsem místo hledání nové práce udělal něco bláznivého – bez peněz, zkušeností a jazyků odjel do zahraničí. Díky tomu jsem strávil čtyři měsíce fantastických prázdnin v Americe.  Má cesta je dodnes velmi klikatá – jistěže je to občas nepříjemné, ale většinou je to víc, než skvělé! 

#2 Postupuj pomalu

Kdykoli jsem si naplánoval, že se budu učit každý den hodinu anglicky, nebo psát všemi deseti, ráno cvičit, či cokoli jiného, nevydrželo mi to. Jsem celkem líný a dlouhodobě hodinu dělat něco, co vás nemotivuje je těžké. Vyřešil jsem to jednoduše – danou aktivitu dělám pět až deset minut. I když se mi do dané činnosti nechce, dá se zvládnout rychle a odbýt. A když se mi chce, můžu si ten čas prodloužit. Za uplynulé tři měsíce jsem tak byl s angličtinou dále, než za poslední tři roky. To stejné s psaním deseti prsty. 

#3 Spadni do propasti

Překážky a problémy na své cestě jsem vždycky vnímal jako pomocníky. Nevyhýbal jsem se jim, ba naopak šel přímo k nim. Věděl jsem, že když je překonám a zpracuji, tak s nimi už v životě nebudu mít problém. Jistě, mohou se vrátit, obtěžovat, ale problém s nimi mít nebudu. Zažil jsem posměšky, šikanu v práci, zažil jsem psychické týrání ve vztahu, ukončil mnohaleté přátelství, naštval kolegy v práci… Nic z toho nebylo příjemné, ale… pokud mi podobná situace přijde do života dnes, vím jak s ní naložit. Už mě netrápí a hlavně nezlomí. 

#4 Rozhlédni se

Toto je hodně důležité. Docela dost se totiž podceňuji a pořád si říkám, že tamta perfektně mluví a tamten se skvěle obléká. A že neumím skvěle anglicky a na 100% psát všemi deseti. Pomohlo mi, že jsem se zastavil a rozhlédl se. Podíval se na všechny lidi kolem sebe, podíval se na to, co umím a hlavně se ohlédnul nazpět. A zjistil jsem, že ano, ta sice skvěle mluví, ale hypnózu neovládá. Ten se sice skvěle obléká, jenže dělá práci, která ho vůbec nebaví. Ještě sice neumím skvěle anglicky a psát všemi deseti, ale jednou se to naučím. Nejsem lepší, ani horší, než ostatní… Ale jsem sakra dobrý! 

#5 Buď šťastný

Celou mou cestou se vine jemná linka důležité myšlenky: „Buď šťastný!“. Hodně věcí, které jsem na své cestě udělal, nedávalo okolí smysl – ať již to byla změna práce, přátel, můj čtrnáctidenní pobyt ve tmě, nebo měsíční půst. Mě ovšem ano – učím se tím být šťastný a v pohodě za všech okolností. Dnes díky tomu nevím, co jsou deprese, téměř neznám slovo špatná nálada a máloco mě vyvede z míry. Jsem spokojený a šťastný.

 

 Toto jsou momenty, které definovaly můj život. Jaké jsou ty Vaše? Napište mi do komentářů!

 Photo credit: Roman Sokola (5x)

One thought on “5 klíčových momentů mé cesty

Napiš mi komentář

%d blogerům se to líbí: