Browsed by
Archiv rubriky: Osobní rozvoj

Proč osobní rozvoj nefunguje?

Proč osobní rozvoj nefunguje?

Vždycky mě bavilo pozorovat lidi, jak se mění. Obzvlášť v případě, kdy jsem jim k té změně nějakým způsobem pomohl já. Většinou to pro mě byly „maličkosti“, třeba když se kamarád přestal koukat na televizi. Na ty sračky, jak to nazval. Nebo další se inspiroval textem Holstee manifesto (česky zde via Radek Schmidt), který jsem měl vylepený na ledničce a začal se díky tomu po deseti letech věnovat jeho dlouholeté vášni, hudbě a tanci. Nejen, že mu to jde výborně, ale se svojí taneční skupinou vítězí i na soutěžích po republice. Úžasné, že? Ale stejně jsem to bral jako maličkost  🙂 

Dnes už to vnímám jinak, ještě před rokem ale pro mě slovo změna znamenalo něco strašlivě dramatického, co člověku obrátí život naruby, změní hodnoty, nebo cokoli jiného, silného. Osobní rozvoj mě vždycky hodně bavil, však jsem taky do něj investoval spoustu času a energie. Jenže u lidí, kterými jsem pomáhal s nějakým problémem, jsem si všimnul jedné zvláštnosti. Chtěli udělat změnu, investovali čas do knížek, kursů, psychologů a podobně – ale většinou bez výsledku. Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, čím to je. Nebylo to tím, že by na to neměli. Nebo tím, že by se snažili málo. Nebo přehnaně moc. Nebo měli špatného psychologa. Nebo… Až jsem se divil, jaká „hloupost“ to byla. Bylo načase zjistit, jestli se má školící teorie dá uplatnit v praxi… 

Jak o sobě přemýšlíme?
Jak o sobě přemýšlíme?

Read More Read More

Malé věci/velká změna: #1 Televize, díl první

Malé věci/velká změna: #1 Televize, díl první

Nemám televizi. Už osm let. Když to někomu řeknu, tak na mě většinou kouká a ptá se: „A na co se teda díváš?“. Já většinou odpovídám: „A na co se díváš ty?“. Člověka, který se na televizi pravidelně dívá, lze totiž poměrně snadno poznat. Myslí si, že svět kolem je poměrně drsné místo k životu, samé vraždy, únosy, bitky a znásilnění na denním pořádku. Všude jenom kriminálníci, zloději, lichváři, narkomani a podvodníci. Teroristi, ručníkáři, komanda a blázni. Atakdále, atakdále… Samozřejmě to netvrdí všem lidem kolem sebe neustále dokola, ba dokonce tvrdí, že si nic takového nemyslí! Jenže stačí dobře poslouchat, číst mezi řádky, jak se vyjadřuje o světě kolem, co si myslí o dnešní situaci, lidech, světě… Dříve jsem to nedokázal jednoduše vysvětlit, dokud mi nepřišlo mailem toto video:

Read More Read More

Malé věci, které velmi změnily můj život (k lepšímu)

Malé věci, které velmi změnily můj život (k lepšímu)

Často se mě lidé ptají, jak to dělám, že jsem furt v pohodě? Že mi nic nepřijde jako problém? Že i když mi do života přijde drsná věc, tak se z ní poměrně rychle oklepu a jdu dál? Že se řídím heslem, že „Vše, co se mi v životě stane, je v pořádku.“ (a že tím mám na mysli i ty „špatné“ věci)? Že to prostě není… „normální“?

Přijde mi to normální a přirozené a moc nechápu, na co se mě to vlastně ptají. Proč bych neměl být v pohodě? Proč bych měl být nešťastný/smutný/naštvaný…? Nicméně jsem o tom přemýšlel a definoval několik malých věcí, které můj život velmi změnily. Než se k nim však dostanu, tak musím říci, že i já mám chvíle, kdy mi není veselo, jsem skleslý a smutný. Jenže ty chvíle u mě trvají krátce, spíše pár hodin, než dnů. A mám je tak jednou za měsíc – a i to se mi zdá, že nadsazuji. Nenaučil (ano, dá se to naučit!) jsem se to za hodinu, či za měsíc, ale za pár let. A přicházel jsem na to metodou pokus-omyl. 

Malé věci/velká změna
Malé věci/velká změna

Read More Read More

5 klíčových momentů mé cesty

5 klíčových momentů mé cesty

Letos v únoru jsem zažil holotropní dýchání. Velmi zjednodušeně pro ty, kteří jej neznají, jde o navození rozšířených, nebo změněných stavů vědomí pouze pomocí vlastního dechu. Jeho „vynálezcem“ je profesor Stanislav Grof, který je světoznámým průkopníkem na poli psychiatrie, transpersonální psychologie a výzkumu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí, navozovaných psychedelickými látkami i rozličnými jinými metodami. Po skončení tohoto zážitku jsem se šel projít po nádherném okolí – louky, lesy, slunce, mraky, pozůstatky nelegální těžby vltavínů… a dělal si fotky. Nevím, jestli za to mohlo právě to dýchání, nebo bych stejné fotky nafotil i jindy, ale když jsem si fotky doma prohlížel, ozvalo se mi v hlavě „cvak“ a začalo mě z nich mrazit – ukazovaly totiž cestu, která mě zavedla tam, kde jsem dnes. Když jsem se tak na ně díval, definoval jsem 5 klíčových momentů mé životní cesty. Ať vás inspirují! 

Read More Read More

Mějte „rádi“ svou bolest

Mějte „rádi“ svou bolest

Představte si malé dítě. Malé dítě, kterému začínají růst první zuby. Bolí ho celá pusa, trpí bolestí a neví proč. Máma ho utěšuje, hladí a říká, že to bude dobré, ale ta bolest pořád trvá a nepřestává… Položím vám otázku. Kdyby si to dítě mohlo zvolit, že ty strašné zuby přestanou růst, že přestane ta bolest, udělalo by to? Zvolilo by si život bez bolesti? Myslím, že s největší pravděpodobností ano. Ale když jsme o pár let starší a zkušenější, tak víme, že zuby jsou fajn věc! Máme je nejen na jídlo, ale i na spoustu jiných věcí: můžeme kousat jiné lidi, otevírat láhve od piva, okusovat nehty a podobně. Pouze díky tomu, že jsme starší a zkušenější, můžeme zpětně říci, co pro nás bylo dobré a co nikoli.

pain
Photo credit: CC-BY by Jason Clapp

Read More Read More