Jak zakládáme nové firmy a v těch déle fungujících děláme změny, občas jsme na úřadech, bankách i u notáře slyšeli povzdechy, že se jich lidé ptají pořád dokola na to samé. Tak mě napadlo napsat jednoduchou příručku Jak založit vlastní firmu, která by všechno vysvětlila (plus do ní horem dolem nacpat reklamu na moje firmy) a tu na těchto místech rozdávat. Jednoduchý jak facka, tisk brožury za pár kaček, tisíce klientů a děkovných dopisů a zejtra sem milionář. Jo, jo, opět jsem si to představoval jak Hurvínek válku. Ne, nepoučil jsem se. Někdy jsem poněkud natvrdlý.

Když byla příručka už skoro hotová, zjistil jsem, že tyto instituce nemůžou jen tak rozdávat cizí materiály (aha!) a já měl po ptákách. A to jsem si maloval krásný plány o stovkách distribučních míst! No nic. Kvůli nevýhodným podmínkám  vydavatelů jsem se nakonec rozhodl celý náklad připravit a vytisknout sám. Takže jsem se vlastně omylem sám stal vydavatelem - Ofiguide.

Když už komplet s hotovou knížkou v ruce obrážím vydavatele a nakladatele (přecijen o distribuci knih nic nevím), tak na mě koukají docela vyjeveně. Jak jsem později pochopil, standard na trhu jsou zmatená individua, která vydavatelům cpou tři stránky podivnýho textu a tvrdí, že to je budoucí mega bestseller, Harry Potter hadr! Jenže jednak to prý bývají nečitelný bláboly a když už to za něco stojí, tak autoři nejsou schopni texty dopsat. Byly to celkem vtipný setkání, kdy mě vlastně vnímali jako konkurenta (=novýho nakladatele), opatrně říkali, že ta knížka vypadá "docela dobře" a moc se nechtěli dělit o know-how a tipy :o) No nic, nakonec jednání nedopadnou a knížku posílám do distribuce také sám.

Věděl jsem, že první knížka nemá potenciál být bestsellerem - jednoduše proto, že na trhu je poměrně málo lidí, co zakládají svou první firmu, chtějí si o tom předem něco přečíst a ještě jsou ochotni si koupit knížku. Proto od začátku počítám s tím, že knížky vydám dvě - a pak to celé vyhodnotím, jestli chci ve vydávání pokračovat, nebo ne. A když tak přemýšlím nad tím, co bych jako podnikatel uvítal, vytane mi na mysli onen nepřející konkurent a kontrola z živnostenského úřadu "na základě vlastního vyhodnocení". A název Jak se připravit na kontroly z úřadů byl na světě…

Myšlenka byla poměrně jednoduchá - za ty roky ve financích, vlastním podnikání a pozorování stovek jiných si všímám, že lidé většinou řeší to, jak peníze vydělat, ale už jen naprostý minimum času věnují tomu, jak ty vydělané peníze ochránit, případně rozmnožit. Jednou jsme to ze srandy počítali a za celý život je to cca 90 000 hodin věnovaných vydělávání peněz a cca 50 hodin věnovaných jejich ochraně, zpravidla ve formě schůzky s finančním poradcem. No a celý to obvykle skončí pojistkou na blbost, auto, byt, rizikovým pojištěním a nějakou formou spoření. No řekněte, nepřijde vám to divný? Devadesát tisíc versus padesát? A není to málo, Antone Pavloviči?

Problém je, že obecně všichni přemýšlíme strašně omezeně, moc si nedovedeme představit černé scénáře a když už ano, tak se na to nepřipravujeme, ale řídíme zkratkou "tak asi by se to mohlo stát, ale…". Dobrým příkladem je koronakrize - to, co bylo do tý doby nepředstavitelný, bylo o pár týdnů normou. 

Přijde mi to trochu bláznivý. Každej, s kým se o tom bavím mi říkal, že takto o tom ještě nepřemýšlel a vlastně ani netuší, jak by mohl komplexně ochránit svůj soukromý, či podnikatelský majetek. Když nastiňuju možný řešení, tak mi všichni říkají - Jak to bude, hned pošli odkaz, to mě fakt zajímá!

Pojal jsem to zbytečně velkolepě, zabralo to zbytečně moc času, úsilí, peněz, výsledek veškerý žádný a tak je nyní projekt zrušen.

• Místní šetření a prohlídka prostor, v pořádku.

• Nemáte označenou firmu! No, neměli jsme, protože se firma stěhovala z jedné adresy na druhou a my nové štítky pro všechny děláme hromadně na začátku měsíce. Samozřejmě, kontrola přišla v mezidobí. Pokuta.

• Prokažte právní důvod k užívání prostor. Ukazuji výpisy z katastru nemovitostí, v pořádku.

• Máte chybně označené faktury! Asi nejvtipnější moment - po změně sídla jsme změnili adresu všude, kde se dalo, akorát jsem zapomněl na fakturační program, takže se 14 faktur vystavilo se starou adresou. Nevšiml jsem si toho já, nevšimla si toho kolegyně v kanceláři, nevšimli si toho klienti, nevšimla si toho asistentka našeho daňového poradce a dokonce si toho nevšiml ani náš daňový poradce. Všimla si toho paní kontrolorka. Pokuta.

• Kontrola správnosti informací na webu, v pořádku. 

Pokuty byly malé a asi bych se mohl hádat, že jsou za naprosto bagatelní věci a docílit tak jejich zrušení, ale něco mi říkalo, ať to nechám být. Při psaní knížky se od různých úředníků z celé republiky opatrně dozvídám, že "je tlak shora na výkon" a "výkon = provedené kontroly a rozdané pokuty". Do té doby jsem moc nevěřil článkům v novinách, že pokud mají úředníci "výkon", tak taky mají nárok na odměny, ale opak se ukázal pravdou. Bohužel, problém není na straně samotných úředníků, ale v nastaveném systému. Jak mi naznačilo pár protřelých právníků, kteří už pár krizí zažili, tak po koronavirové krizi, kdy stát bude hledat peníze všude možně, bude tlak na "výkon" násobně větší. Bohužel, o to hůř pro nepřipravené podnikatele.

Nově vzniklá firma Virtuanum má úplně jiný byznysmodel - mimo jiné za pevnou cenu nabízí sídlo na celý život. Prostě zaplatíte 4 999 Kč a máte sídlo napořád. Nicméně přebírat a skenovat poštu jsme plánovali jen první rok a pokud byste chtěli další, tak už byste zaplatili 129 Kč měsíčně. Dobrý ne? Jenže nám to vůbec nikdo nevěřil. Prostě si lidi srovnali ceny za virtuální sídlo - od necelých tří (u Ofiga, že ano), až po drahá sídla za cca dvacet tisíc za rok a najednou tu sou jakýsi podvodníci - Virtuanum - a ti to maj za pět táců nafurt, třeba na 100 let. Jasnej podvod, neasi, na nás si nepřijdete!

Lámal jsem si hlavu, jak to vyřešit, jak to lidem vysvětlit. Nic nepomáhalo, takže jsme zhoršili služby - cena zůstala stejná, jen už to nebylo sídlo na celý život, ale jen na 10 let. Nevěřil jsem, ale místo dotazů "Jak vám mám věřit, že nejste podvodníci, když to jinde mají dražší?" začaly rovnou chodit objednávky. Ha! Nevěřili jste mi, tak to teď máte horší, dobře vám tak! :o)

Touhle dobou se začaly rodit zárodky projektu Ofiguide. Jak píšu v úvodu knížky Jak se připravit na kontroly z úřadů: Nastudování všech povinností, které musí firma splnit, přišlo na řadu teprve ve chvíli, kdy jsme měli spustit nový produkt. Tušil jsem, že se naší konkurenci nebude líbit a že není nic jednoduššího než na nás udáním poslat kontrolu. A já chtěl být na takovou nečekanou návštěvu připraven. Tím to celé začalo: bezpečnost zdraví a práce, licence na hudbu, ochrana osobních údajů… a pak v závěru: Ptáte se, jestli na nás konkurent nakonec skutečně poslal kontrolu na udání? Poslal. A já jsem dnes rád, že jsem si své práva a povinnosti nastudoval. Dodalo mi to klid a věřím, že to prospělo celé firmě.

Jojo, konkurentovi málem praskla žilka, když nám telefonoval, nadával, pak vyhrožoval a nakonec začal spamovat všechny naše klienty v Ofigu dopisy, že jsme podezřelá firma a ať si na nás dají pozor (posílal to klientům na domácí adresy).

Největší sranda je v tom, že dodnes vůbec (ale vůbec) nepochopil naše služby a snažil se klientům "vysvětlit", že my jsme ti špatní a on ten se svatozáří. Třebas si zakládáme na tom, že pokud zjistíme, že někdo v našem sídle dělá podvody, tak jej nemilosrdně vykopneme. Děláme to jako jediní na trhu a vyplácí se to. Samozřejmě kompletně skenujeme doručenou poštu, takže musíme mít možnost obálky otevírat. Mohli jsme se potrhat smíchy, když nám klienti ty jeho výtvory průběžně posílali s komentáři od "Píše nám nějaký divný pán." až po "Ten borec je úplnej debil!". Furt hledal nějakou optimální variantu, takže máme nastřádaných asi šest různých verzí.

Nicméně mi Amazon jako prodejní platforma smysl dával, ale pouze za předpokladu, že budu mít něco, co mi v ideálním případě nikdo neokopíruje. Něco ne-masového, nebo unikátního, nebo patentovaného, nebo s komplikovanou výrobou. No, podnikat na Amazonu mi smysl sice dávalo, ale zpětně si myslím, že sem byl z těch reklam úplně zblblej a Hurvínek v koutku mysli našeptával, že to bude v pohodě. :o)

Na Amazonu jsem dodnes, mám tam přípravky na ekzematickou kůži, který mě osobně skvěle pomohly (žádný kecy, fakt), daný produkt můžu prodávat jen já a zažil jsem i pár vtipných momentů - třebas jsem dal komusi nahlédnout pod pokličku (měl mi spravovat účet), ten řekl že nemá zájem a o tři měsíce později se mě pokusil na Amazonu nahradit. Heh.

Pravda je, že ve financích jsem se hodně naučil, hodně mi daly, ale už delší dobu mě vůbec nebavily a nenaplňovaly. Na mojí práci to taky bylo znát. Rozhoduji se s nimi praštit a jít do neznáma a rizika. Do Ofiga. Naplno. Na krku hypotéka, úvěry a v hlavě guláš, co budu dělat, když to nepůjde? Náklady držím na minimu, pracuji z domu, kolem sebe papíry, krabice, šanony… Veškeré vydělané peníze jdou zpět do firmy a já soukromě jedu na dluh - vyčerpávám kontokorent a špatně spím. Když to nevyjde, tak na tom budu ještě hůř, než předtím. 

Pořád mi přijde, že celý trh to dělá blbě, draze a nepružně. Jako první tak přicházíme s něčím, co by mě jako potenciálnímu klientovi dávalo smysl - všechny podstatné služby v jednom balíčku a za super cenu. Do té doby (a vlastně i dodnes) je standard mít nejlepší cenu pouze pokud si zaplatíte tři roky dopředu. A pošta, která vám přijde? Buď vám ji jednou za čas pošlou poštou, nebo si pro ni někam musíte zajít osobně. Dost nepraktický.

S Ofigo na to jdu jinak a v jedné ceně nabízím vše - tedy poskytnutí sídla, jeho správu, přebírání pošty, její kompletní naskenování a zaslání mailem. Za super cenu (dodnes za 199 Kč měsíčně) a bez víceletého úvazku. Počítám s tím, že naše služby se budou líbit tak 80 lidem ze 100 a zbývajícím naše striktní nastavení všech služeb nemusí vyhovovat. O pár měsíců později s pobavením zjišťuju, že naše největší konkurence snižuje ceny zhruba o čtvrtinu, ale zbytek mají při starém. Vtipné.

Přidávám další služby (zakládání firem, změny ve firmách), kolegy (asistent, infolinka) a byt nám už je malý. Hledám malou lowcostovou kancelář a daří se - máme miniaturní nanokancelář, kde když rozpažím ruce, tak se skoro dotýkám protilehlých stěn (kdo ji viděl, tak se klátil smíchy). Mít 8,97 metrů čtverečních za necelý tři litry se vším všudy v centru města? No nekup to! Jsme v ní tři a neustále si okopáváme kotníky.

Dělám svůj první úspěšný byznys obchod v realitách. Kupuju sklep, kam jsem chtěl ukládat firemní věci, který nutně nepotřebuju (protože přece nebudu brát větší kancelář, když tohle je levný, komplet moje a vyplatí se to!). Pěkná blbost, nějak mě nenapadlo, že furt jezdit sem a tam je poněkud nepraktický :o) Kdybyste někdo chtěl sklep 1m² u starýho Tesca, ozvěte se, jeden na prodej mám! :o)

Neustále přemýšlím, jak služby vylepšit. Ke skenování přidáváme ochranu klientů před nevyžádanou a podvodnou poštou - prostě pokud víme, že jde o spam, nebo podezřelý dopis, který z klienta chce vylákat peníze, tak jej rovnou skartujeme. Klient tak může klidně spát.

Myslel jsem si, že toho moc nebude, ale opak byl pravdou - na trhu je poměrně dost firem, které rovnou po založení pošlou nově vzniklé firmě pěknou řádku spamů a podvodných dopisů. Je to celých 30 centimetrů při každém skenování. Děláme si takovou vtipnou statistiku a od doby, co to sledujeme, tak jsme klientům ušetřili  5 676 178 Kč (souhrn částek na podvodných dopisech).

Postupně rosteme, nanokancelář nám nestačí (když se staví kamarádi, tak sedí na malým trezoru), proto přibíráme další. Ta je čtyřikrát větší a my první týdny nadáváme, jak je všechno daleko. No fakt, zatímco v té první je v dosahu ruky úplně všechno - tiskárna, voda, okno, koš, rychlovarná konvice, tak v té nové chodíme pro všechno sem a tam. První dny nás skoro i nohy bolely :o)

O roku 2016 pak píšu na blogu.

Současně zakládám firmu Office option (dnes přejmenovanou na Ofigo) a začínám přemýšlet nad tím, jak se na trhu kompletně odliším. Představoval jsem si to jak Hurvínek válku - když jsem zavolal onomu právníkovi, že teda "dělám ty sídla" (a v duchu počítal snadno vydělané peníze), tak mi jen suše sdělil, že nemají zájem, neb si to začali kompletně dělat sami. Ach!

Z firmy na zdravé nápoje jsem se nakonec rozhodl odejít a svůj podíl prodávám jednomu ze společníků. Vůbec toho nelituji, uvědomuji si, že bez téhle firmy by Ofigo vůbec nevzniklo. Dnes bych ale do dotačního programu vůbec nešel - přijde mi, že člověk pak nad svým podnikáním přemýšlí úplně jinak, tak trochu rozhazovačně. A nehledá cesty, jak danou věc udělat co nejlepší a nejefektivnější, prostě aby to bylo hodně muziky za málo peněz.

Ofigo navíc rozjíždím přesně naopak, než se obvykle radí - název jsem vymyslel asi za pět minut, logo koupil hotové za dvacet dolarů, web si naklikal sám (však taky podle toho vypadal) a celá investice do rozjezdu firmy byla asi dvacet tisíc. Když dnes čtu dotazy prvopodnikatelů na to, kde si vzít výhodný úvěr, dotaci, nebo že na rozjezd firmy potřebují miliony od rodiny, tak jen obracím oči v sloup :o)

Šmarjá, vždyť on pracuje na tři směny za osm tisíc, perspektivy do budoucna mizivý, jak s tímhle chce založit rodinu? Jen hypotéka na něco rozumnýho bude skoro deset tisíc! A obecně neslyšící nejen velmi špatně shání práci, ale když už ji mají, tak není nijak extra placená. S tím musím něco udělat! Nenapadlo mě nic jednoduššího, než založit "pro bráchu" firmu, ve které bude pracovat…

Vymýšlím, hledám nápady, jásám i zavrhuji a na sklonku dne mám Nápad - budu vyrábět zdravé nápoje! Po chvíli hledání na internetu narazím na stránky věnované podnikání, kde píší o výhodách pro firmy, které zaměstnávají znevýhodněné. Snažím se zjistit více a tak volám do poradenské firmy, kde mi říkají, že aktuálně je vypsán jakýsi dotační program, ale že volám s křížkem po funuse, protože se uzavírá za 14 dní a oni na napsání žádosti potřebují zpravidla měsíc až dva. Říkám, že pohoda, že to zvládnem a oni že se pokusí. Začal schůzkový, telefonický a psací maraton…

Navíc mi v poradenské firmě řekli, že projekt mi doporučují zaregistrovat na již existující společnost. Vzhledem k tomu, že založení trvá týdny, tak mi doporučili firmu, která se zabývá prodejem již založených firem. Tam mi ale řekli, že potřebují znát adresu, kde bude mít firma sídlo. To jsem aktuálně neměl a tak jsem začal pátrat v nabídkách firem, zabývajících se jejich poskytováním.

"Šest stovek za měsíc? Šest stovek?!?!!!" běhal jsem po bytě a vykřikoval: "Za co?? Všichni se zbláznili! Šest stovek!!!" A to jsem netušil, že se ceny mohou vyšplhat i na dva tisíce… Naštěstí majitel budovy, který nám pronajímal kanceláře, byl vstřícný: "Víte co, máme s Vámi dobré vztahy, tak to dejte k nám a neřešte to." Uf, to byla úleva!

Zmiňuji se o těch cenách právníkovi, který mi připravoval dokumentaci k převodu společnosti a ten mi říká: "No jo, ty ceny jsou někdy šílený, taky s tím občas bojujeme, když po nás klienti chtějí založit firmu." Já mu na to žertem odpovídám: "Hele, tak já založím firmu na tohle, nabídnu super ceny a vy budete mým klientem!" Společně jsme se zasmáli a rozešli se. Mě to ovšem nepřestávalo vrtat hlavou, začal jsem se lehce zajímat o možnosti a způsoby, jak tuto službu udělat zajímavější a konkurenceschopnější.

Udělal jsem všechno správně, tak jak se to podle všemožných podnikatelských příruček a rad má dělat: sepsal si plán, zanalyzoval konkurenci, popsal stávající i nový stav, cílové skupiny, rozpracoval vize, cenový varianty, nechal si navrhnout několik log, přibral parťáka a podobně. Jenže já i parťák jsme se v tý době vlastního podnikání celkem báli a v podstatě spoléhali jeden na druhýho, že to on a já nic. Když pak parťák na finální schůzku před spuštěním (potvrzenou hodinu předem) nedorazil a přestal komunikovat, bylo jasno…

Kdybych tak tušil, že o pár let později budu projekty rozjíždět totálně bez plánu, jen na základě pocitu, že mi to přijde dobrý :o)