Mnozí z nás vděčnost mají, ale současně i s nevděčností.

Násobme jedničku s nulou. A jako výsledek máme, bohužel, matematicky co?

Prázdné místo.

Jestli dovolíte, tak pronesu přípitek.

Nemyslím si, že znám tajemství vesmíru. Že rozumím tomu, proč jsou věci, jak jsou. Ale z vlastní zkušenosti vím tohle.

Dobrým lidem se dějí příšerné věci. Každý den.

Nemoc.

Násilí.

Ztráta.

Ale podstatné není samotné utrpení.

Jde o to, jak se s ním vyrovnáme.

Společně.

„Ale Jorgene,“ promluvil biskup mírně. „Kdybychom stáli pouze před úkoly zaručujícími úspěch, jací bychom pak byli?“

Nemůžu ti zaručit, že uspěješ, ale aspoň ti zajistím další šanci u pohovoru.

--- Jak vám můžu poděkovat?

Uspěj v životě.

– „Všem není dopřáno.“
– „Jak to myslíš?“
– „Myslím, mít to tak, jak to máte vy.“ (hlavní hrdina Allan je svobodný, bezdětný a… stoletý)
– „Jdi za ní a řekni jí to. Člověk nikdy neví.“