Browsed by
Archiv pro štítek: Malé věci/velká změna

Dovolená ZDARMA? Že je to blbost? Ale kdeže…

Dovolená ZDARMA? Že je to blbost? Ale kdeže…

Nabídek na věci, či služby ZDARMA je všude spousta, většinou se za nimi skrývá „nepatrný“ háček. Na světě jsou však lidé, kteří to vidí jinak – třeba Kluci na tripu. Řídí se heslem „Přej a bude přáno, dej a bude ti dáno.“ Jak?

Jsme parta tří skvělých přátel, kteří cestují, baví se a zažívají přitom vtipné situace. Seznamujeme se, užíváme si přítomný okamžik, experimentujeme a hlavně to sdílíme s ostatními.

Včera jsme měli super den, a protože jsme úžasní, tak mimo spousty báječných zážitků se nám podařilo vyhrát zájezd pro čtyři osoby k moři na 12 dní (odjezd 13. 9. 2015). Protože za dva týdny budeme slavit výročí naší první expedice na Ukrajinu, tak tu máme speciální výzvu. Čtvrté místo na dovolenou k moři jsme se rozhodli věnovat někomu, komu může nejen dovolená u moře, ale i čas s námi strávený pomoci. Jak na těle, tak hlavně na duši.

Tímto tedy vyhlašujeme konkurs na Účastníka zájezdu. Nemusíte to být přímo vy, ale klidně nám někoho doporučte – další najdete zde. Pište nám do zpráv a my to v úterý 1. září po 14. hodině vyhodnotíme a vyhlásíme vítěze.

Je to s cestou, ubytováním a polopenzí, tzn. je potřeba uhradit pouze pobytovou taxu (35 EUR) a mít s sebou nějaké kapesné. Nicméně se řídíme heslem „Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno.“, takže pokud je Účastník zájezdu v (dočasně) „blbé“ životní situaci, nechť finance neřeší – o ně se postaráme my.

Pořád máte pocit, že dovolená ZDARMA je blbost? 🙂

Proč osobní rozvoj nefunguje?

Proč osobní rozvoj nefunguje?

Vždycky mě bavilo pozorovat lidi, jak se mění. Obzvlášť v případě, kdy jsem jim k té změně nějakým způsobem pomohl já. Většinou to pro mě byly „maličkosti“, třeba když se kamarád přestal koukat na televizi. Na ty sračky, jak to nazval. Nebo další se inspiroval textem Holstee manifesto (česky zde via Radek Schmidt), který jsem měl vylepený na ledničce a začal se díky tomu po deseti letech věnovat jeho dlouholeté vášni, hudbě a tanci. Nejen, že mu to jde výborně, ale se svojí taneční skupinou vítězí i na soutěžích po republice. Úžasné, že? Ale stejně jsem to bral jako maličkost  🙂 

Dnes už to vnímám jinak, ještě před rokem ale pro mě slovo změna znamenalo něco strašlivě dramatického, co člověku obrátí život naruby, změní hodnoty, nebo cokoli jiného, silného. Osobní rozvoj mě vždycky hodně bavil, však jsem taky do něj investoval spoustu času a energie. Jenže u lidí, kterými jsem pomáhal s nějakým problémem, jsem si všimnul jedné zvláštnosti. Chtěli udělat změnu, investovali čas do knížek, kursů, psychologů a podobně – ale většinou bez výsledku. Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, čím to je. Nebylo to tím, že by na to neměli. Nebo tím, že by se snažili málo. Nebo přehnaně moc. Nebo měli špatného psychologa. Nebo… Až jsem se divil, jaká „hloupost“ to byla. Bylo načase zjistit, jestli se má školící teorie dá uplatnit v praxi… 

Jak o sobě přemýšlíme?
Jak o sobě přemýšlíme?

Read More Read More

Mámo, táto, děkuji!

Mámo, táto, děkuji!

Kdo mě zná, tak ví, že se na televizi nekoukám. Ostatně ji nemám osm let. Kamarádi si už na svou otázku „Hele, viděl jsi…?“ rovnou odpoví „Ajo vlastně, neviděl, ty seš mimo, ty nemáš televizi!“.

Aniž by mi to vadilo, unikla mi tak spousta věcí. Minulý týden se mi však televize do života dostala – náhodně a oklikou přes záznam pořadu na internetu. Šlo o jakýsi obskurní seriál jménem Výměna manželek, kde si dvě cizí ženy navzájem prohodí svá místa v životě. Na týden pak šéfují cizímu chlapovi, velí jeho domácnosti a rodině. V daném díle si své role prohodila rázná soustružnice a matka v domácnosti. S otevřenými ústy jsem sledoval hodinové drama, ve kterém excelovala domácnost matky v domácnosti.

rsz_1rsz_mix_031

Read More Read More

Malé věci/velká změna: #1 Televize, díl první

Malé věci/velká změna: #1 Televize, díl první

Nemám televizi. Už osm let. Když to někomu řeknu, tak na mě většinou kouká a ptá se: „A na co se teda díváš?“. Já většinou odpovídám: „A na co se díváš ty?“. Člověka, který se na televizi pravidelně dívá, lze totiž poměrně snadno poznat. Myslí si, že svět kolem je poměrně drsné místo k životu, samé vraždy, únosy, bitky a znásilnění na denním pořádku. Všude jenom kriminálníci, zloději, lichváři, narkomani a podvodníci. Teroristi, ručníkáři, komanda a blázni. Atakdále, atakdále… Samozřejmě to netvrdí všem lidem kolem sebe neustále dokola, ba dokonce tvrdí, že si nic takového nemyslí! Jenže stačí dobře poslouchat, číst mezi řádky, jak se vyjadřuje o světě kolem, co si myslí o dnešní situaci, lidech, světě… Dříve jsem to nedokázal jednoduše vysvětlit, dokud mi nepřišlo mailem toto video:

Read More Read More

Malé věci, které velmi změnily můj život (k lepšímu)

Malé věci, které velmi změnily můj život (k lepšímu)

Často se mě lidé ptají, jak to dělám, že jsem furt v pohodě? Že mi nic nepřijde jako problém? Že i když mi do života přijde drsná věc, tak se z ní poměrně rychle oklepu a jdu dál? Že se řídím heslem, že „Vše, co se mi v životě stane, je v pořádku.“ (a že tím mám na mysli i ty „špatné“ věci)? Že to prostě není… „normální“?

Přijde mi to normální a přirozené a moc nechápu, na co se mě to vlastně ptají. Proč bych neměl být v pohodě? Proč bych měl být nešťastný/smutný/naštvaný…? Nicméně jsem o tom přemýšlel a definoval několik malých věcí, které můj život velmi změnily. Než se k nim však dostanu, tak musím říci, že i já mám chvíle, kdy mi není veselo, jsem skleslý a smutný. Jenže ty chvíle u mě trvají krátce, spíše pár hodin, než dnů. A mám je tak jednou za měsíc – a i to se mi zdá, že nadsazuji. Nenaučil (ano, dá se to naučit!) jsem se to za hodinu, či za měsíc, ale za pár let. A přicházel jsem na to metodou pokus-omyl. 

Malé věci/velká změna
Malé věci/velká změna

Read More Read More