2019 | Chytrý jak rádio

U projektu Ofitrust jsem chtěl být chytrý jak rádio - a to mě vytrestalo. Pořád zastávám názor, že je potřeba projekty rozjíždět s minimem funkcí, služeb a s náklady se držet sakra při zemi. Tady jsem to vlastně všechno udělal naopak, protože jsem přece chytrý chlapec, rozumím tomu, vím, že to bude fungovat a taky vím, co je potřeba. Co by se tak asi mohlo pokazit, že?

Myšlenka byla poměrně jednoduchá - za ty roky ve financích, vlastním podnikání a pozorování stovek jiných si všímám, že lidé většinou řeší to, jak peníze vydělat, ale už jen naprostý minimum času věnují tomu, jak ty vydělané peníze ochránit, případně rozmnožit. Jednou jsme to ze srandy počítali a za celý život je to cca 90 000 hodin věnovaných vydělávání peněz a cca 50 hodin věnovaných jejich ochraně, zpravidla ve formě schůzky s finančním poradcem. No a celý to obvykle skončí pojistkou na blbost, auto, byt, rizikovým pojištěním a nějakou formou spoření. No řekněte, nepřijde vám to divný? Devadesát tisíc versus padesát? A není to málo, Antone Pavloviči?

Problém je, že obecně všichni přemýšlíme strašně omezeně, moc si nedovedeme představit černé scénáře a když už ano, tak se na to nepřipravujeme, ale řídíme zkratkou "tak asi by se to mohlo stát, ale…". Dobrým příkladem je koronakrize - to, co bylo do tý doby nepředstavitelný, bylo o pár týdnů normou. 

Přijde mi to trochu bláznivý. Každej, s kým se o tom bavím mi říkal, že takto o tom ještě nepřemýšlel a vlastně ani netuší, jak by mohl komplexně ochránit svůj soukromý, či podnikatelský majetek. Když nastiňuju možný řešení, tak mi všichni říkají - Jak to bude, hned pošli odkaz, to mě fakt zajímá!

Pojal jsem to zbytečně velkolepě, zabralo to zbytečně moc času, úsilí, peněz, výsledek veškerý žádný a tak je nyní projekt zrušen.