Lžete sami sobě?

Nemám na to! Nikdy nemám v životě štěstí. Valí se na mě problémy. Nemůžu dosáhnout toho, čeho chci. Nejde mi najít dobrou práci. Podnikání je pro bohaté. Nemám miliony na rozjezd firmy. Nemůžu… Poznáváte se? Já ano. 

Přesně takový jsem totiž kdysi býval i já. To bylo špatně, tamto obtížné, o tomhle jsem si mohl nechat jenom zdát. Tehdy jsem ještě nevěděl, že největším nepřítelem jsem si já sám. Naše očekávání, naše myšlenky o vlastních schopnostech a možnostech určují náš život mnohdy víc, než si myslíme, a než jsme ochotni si připustit…

Krásně to shrnuje  tento citát:

„Pokud se domníváš, že uspěješ, máš pravdu.
Pokud se domníváš, že neuspěješ, máš pravdu.“

„Bláznovství! Esoterika! Blbost!“ jsou slova, která bych použil před pár lety. Po mnoha bolestivých zkušenostech jsem si uvědomil, že lidé kolem nás na naše myšlenkové vzorce a pochody prostě reagují.

Kdysi jsem hledal asistentku do administrativy. Pohovor s jednou paní, která práci dlouho hledá, byl příjemný a já si říkal, že by mohla být vhodnou a zkušenou kandidátkou.  Bohužel pouze do momentu, kdy se mě zeptala: „Říkal jste, že občas budu muset jet na školení. Kde by to bylo?“. Odpovídám, že v Praze a dozvídám se: „Tak to já bych nemohla, mě při dlouhých cestách otékají nohy a není mi to příjemné.“ Udiveně se jí ptám: „To je skutečně jedna cesta do Prahy za půl roku tak velkou překážkou?“ a dozvídám se, že ano a že by si to takto nepředstavovala. Rozloučili jsme se s tím, že to pro ni není vhodná práce. Následně mi zasílá mail, že už když na pohovor šla, tak věděla, že s tímto budu mít problém, že už jí je přes padesát a že to není fér vůči těmto lidem a že to už mnohokrát zažila. Potvrdila si tak svoji (dlouhodobou) pravdu, že už ji nikdo nechce zaměstnat…

Pokud se domníváš, že uspěješ, máš pravdu.
Pokud se domníváš, že neuspěješ, máš pravdu.

Už jsem se příliš nedivil tomu, že dlouho hledala práci – ona dáma prostě věděla, že ji nevezmeme a že k lidem po padesátce se firmy nechovají fér. Co kdyby mi s úsměvem řekla: „Při dlouhých cestách mi sice otékají nohy, ale já si pořídím kompresní punčochy a nohy si dám před sebe nahoru na sedadlo. Nebude to tomu sedícímu přede mnou vadit?“ Získala by sympatie a kladné body…

Zní to jednoduše, že ano? Prostě věřit tomu, že najdu práci, že vše dobře dopadne a podobně. Má to ovšem jeden pořádný háček: jen málokdy dokážeme změnit realitu svého života, pokud si myslíme, že to není možné. Co tím myslím?

Všichni si totiž svá přesvědčení dlouho utváříme. Kdybych se výše zmiňované paní zeptal, jestli tu práci dostane, řekla by, že ne. Prostě to předem věděla a vše, co dělala, její chování, slova, by se prostě podřídily jejím domněnkám, které se vytvářely mnoho let.

Vždy jednáme v souladu s našimi přesvědčeními,
i když nás tato přesvědčení omezují, nebo nám ubližují.

Možná si řeknete, že by jí stačilo trochu pozitivního myšlení a vše by bylo v pořádku. Jenže, není to tak jednoduché – pokud budete pět let věřit tomu, že jste nezaměstnatelní, že vás nikde nechtějí, tak to, že si před pohovorem řeknete: „Oni mě chtějí!“ vůbec nezafunguje. Stará a omezující přesvědčení se budou bránit zuby nehty. Proto z pesimisty optimistu (rychle) neuděláte.

Vždy jednáme v souladu s našimi přesvědčeními,
i když nás tato přesvědčení omezují, nebo nám ubližují.

Existuje poměrně jednoduchá a nesmírně účinná technika, kterou používám u sebe vždy, když mám pocit, že na něco nemám – svá přesvědčení prostě zpochybním!

• Můžu získat práci? Jistěže ne! — Je to ale možné? Ano.

• Jsem atraktivní pro druhé? Vůbec! — Je to ale možné? U některých asi ano.

• Můžu být úspěšný? Nemůžu. — Je to ale možné? Jo, je.

• Můžu mít svaly? Nikdy se mi to nepovedlo! — Je to možné? Možné je všechno.

Můj introvertní kamarád byl přesvědčen, že není vůbec vtipný, ba dokonce že je úplně trapný! Zeptal jsem se jej, zdali zná nějaké vtipy, které neznám já a jestli by mě mohly pobavit. Odpověděl, že asi ano. Ještě párkrát jsme o tomto tématu diskutovali. O pár týdnů později se na jedné akci lehce opil a začal vykládat vtipy. Všichni se váleli smíchy! Nikdo nechápal – to je on? Ten uzavřenej kluk? On fakt vykládá vtipy? Není možná! Do té doby to nikdy neudělal. Prostě si připustil, že je to možné a ono se to možným stalo.

Podstatné je, že není nutné tvrzením věřit, postačí si připustit, že je to možné. Připustím si, že jednou mohu získat práci; připustím si, že jednou zhubnu na svou vysněnou váhu; připustím si, že budu vydělávat tolik, kolik chci; připustím si… Tímto dáváte své mysli nová přesvědčení a přitom nebojujete se starými. Zanedlouho zjistíte, že tomu dokonce sami věříte!

Domnívejte se, že uspějete a vytvářejte si takové myšlenky, aby Vám dělalo radost jednat s nimi v souladu. Přestaňte si lhát sami sobě a připusťte si, že je (něco) možné…