Nemám na to! Nikdy nemám v životě štěstí. Valí se na mě problémy. Nemůžu dosáhnout toho, čeho chci. Nejde mi najít dobrou práci. Podnikání je pro bohaté. Nemám miliony na rozjezd firmy. Nemůžu… Poznáváte se? Já ano. Přesně takový jsem totiž kdysi býval i já. To bylo špatně, tamto obtížné, o tomhle jsem si mohl nechat jenom zdát. Tehdy jsem ještě nevěděl, že největším nepřítelem jsem si já sám. Naše očekávání, naše myšlenky o vlastních schopnostech a možnostech určují náš život mnohdy víc, než si myslíme, a než jsme ochotni si připustit…
Pravdivý a pěkný článek! Znám tohle ze své zkušenosti moc dobře 🙂 Když si místo „to nejde, to nezvládnu“ začnu říkat „můžu to zvládnout, jde to, může mi to jít“ hned pocítím příval optismu a dobrou náladu a v tu chvíli, i kdyby mi někdo říkal, že to nejde tak mu neuvěřím. Je to o tom pocitu, že to Jde a tím se otevírá celý další krásný svět tužeb a možností, radosti a tvoření. Děkuji za tento článek 🙂
krásně napsané a plně se ztotožňuji s textem. Všechno končí a začíná v hlavě.
Také jsem přišla na to, že mi ve štěstí brání má mysl, která stále tvoří bludné kruhy a nenechá mě z nich vyjít. Až jsem se jednou rozhodla a prostě překročila svoje hradby.
Když jsem četla o paní v „letech“ nějak jsem se s ní ztotožňovala, protože jsem také tak dříve reagovala. Možná to bude i stejným zdravotním omezením, které mě určitou dobru trápilo a je zajímavé, že od dob mé volnosti se už neobjevilo. Co mi to asi mé nohy říkaly?
Píšeš inspirativně a těším se na další řádky.
Přeji Ti hodně štěstí a míru v sobě pro další tvoření.
Velice povedený článek dávala bych povinně číst již dětem na základní škole…je to tzv. pravdivá pozitivní pecka
Pravdivý a pěkný článek! Znám tohle ze své zkušenosti moc dobře 🙂 Když si místo „to nejde, to nezvládnu“ začnu říkat „můžu to zvládnout, jde to, může mi to jít“ hned pocítím příval optismu a dobrou náladu a v tu chvíli, i kdyby mi někdo říkal, že to nejde tak mu neuvěřím. Je to o tom pocitu, že to Jde a tím se otevírá celý další krásný svět tužeb a možností, radosti a tvoření. Děkuji za tento článek 🙂
Milý Romane,
krásně napsané a plně se ztotožňuji s textem. Všechno končí a začíná v hlavě.
Také jsem přišla na to, že mi ve štěstí brání má mysl, která stále tvoří bludné kruhy a nenechá mě z nich vyjít. Až jsem se jednou rozhodla a prostě překročila svoje hradby.
Když jsem četla o paní v „letech“ nějak jsem se s ní ztotožňovala, protože jsem také tak dříve reagovala. Možná to bude i stejným zdravotním omezením, které mě určitou dobru trápilo a je zajímavé, že od dob mé volnosti se už neobjevilo. Co mi to asi mé nohy říkaly?
Píšeš inspirativně a těším se na další řádky.
Přeji Ti hodně štěstí a míru v sobě pro další tvoření.